Je vůbec možné projít světem, aniž by se na tobě někdo dopustil křivdy? Uplynul snad někdy alespoň rok, nebo dokonce pouhý měsíc, aniž by tě někdo obdařil výtkou, která v tvých očích nebyla oprávněná? Vždyť i o těch největších světcích se vypráví, jaká bezpráví na nich byla páchána.
Křivd není na tomto světě ušetřen nikdo. Ne všechny jsou navíc páchány úmyslně. Dobře míněnou radu lze snadno zaměnit za výtku; omezenost jazyka a lidského dorozumění k takovým záměnám přímo vybízí.
Jak si tedy počít, trápí-li tě bezpráví, kterého se na tobě někdo dopustil? Než cokoli podnikneš, je správné naslouchat sobě samému. Není však dobré nechat se vést prvním náporem emocí, který často nabádá k odplatě nebo eskalaci. Je rozumnější naslouchat skromnějšímu hlasu v sobě: tomu, který nereaguje okamžitě, ale ponechává odpovědi čas, aby vyzrála a vzešla z tvého nitra.
Zároveň je moudré dbát míry — poznat, kdy je další úsilí zbytečné, neužitečné, ba nebezpečné. Nač plýtvat silami a přít se s někým, jehož hlavním cílem je ublížit ti? Raději si energii uchovej pro někoho, kdo to s tebou myslí dobře.
Největší vliv máš na sebe samotného — na to, co řekneš, co uděláš a jak odpovíš. Ani nad sebou však nemáš vládu úplnou. Nemůžeš poručit náhlému zrychlení tepu, návalu adrenalinu ani svíravé bolesti u srdce. Můžeš však postupně ovlivnit, jak na tyto podněty zareaguješ a jaký vztah si ke křivdě vytvoříš. Nejsi původcem činů někoho jiného a nemůžeš je ovládat, i když se jim někdy můžeš — nebo musíš — postavit. Stejně tak nikdy nedosáhneš toho, aby s tebou byli spokojeni všichni tví blízcí. Kdyby ses o to pokoušel, mohl bys ztratit sám sebe.
Možná si řekneš: „Musím přece reagovat, když mi někdo křivdí.“ Avšak nenechat si nikdy nic líbit je jiný druh otroctví. Zavazuješ se odpovídat na všechno a všem, a tím se vzdáváš možnosti volby.
Nezranitelnost neznamená nezasažitelnost. Křivda tě může zasáhnout a zranit. Můžeš žádat omluvu, vysvětlení nebo odškodnění. To vše však závisí i na druhé straně, a proto ti to nikdo nezaručí. Ulpívání na zadostiučinění může vtáhnout křivdu ještě hlouběji do tvého nitra.
Jiná otázka je, co si počít s výtkou. Je-li oprávněná, je rozumné se nad ní zamyslet a poučit se z ní. Chybovat je lidské. Je-li neoprávněná, ať si s ní dělá starosti především ten, kdo ji pronesl. Často však výtka obsahuje něco oprávněného i neoprávněného zároveň. Obě strany mohou vidět část pravdy, aniž by kterákoli obsáhla pravdu celou. Otec může synovi bránit v něčem nebezpečném, zatímco syn se právem dožaduje svobody, i když s ní přichází riziko. Někdy není na škodu zkoumat, co pravdivého ve výtce je. Jindy takové zkoumání nepříjemnou situaci pouze přiživuje. I zde je třeba poznat míru.
Nemá tedy smysl snažit se křivdám a výtkám docela vyhnout; najdou si tě, ať chceš, nebo ne. Nemá smysl ani stavět se proti nim s kamenným srdcem, neboť tím bys ztrácel svou lidskost. Důležité je nalézt v sobě způsob, jak nezůstat ke křivdě připoután. Součástí takového odproštění může být odpuštění — sobě i druhým.
Odpuštění může být cestou k odproštění. To ti dovoluje jít dál, aniž by v tobě minulá křivda zůstávala jako závaží. Můžeš se obklopit tisíci činnostmi, ale vnitřně nevypořádaná křivda nezmizí. Křivda utrpěná v minulém vztahu může vstoupit do toho následujícího. Křivda od jednoho kolegy může změnit způsob, jakým se díváš na všechny ostatní.
Odproštění si někdy žádá čas, tak jako se hluboká rána nezahojí za jediný soumrak. Odpuštění může přijít, nelze je však vynutit. Bolesti můžeme dát prostor a vnímat ji v přítomnosti, aby sama změnila svůj tvar a zjemnila se.
Odpustit neznamená s křivdou souhlasit ani se nutně usmířit s tím, kdo se jí dopustil. Neznamená to ani zůstat nečinný, je-li třeba promluvit nebo bránit sebe či druhé. Je to jeden ze způsobů, jak si dovolit odprostit se od křivdy: odmítnout, aby přítomnost nadále určovalo to, co se stalo v minulosti.
Odproštění neznamená ani zapomenutí. Stejně jako se staré, zahojené rány ozývají při změně počasí, může se vrátit vzpomínka na dávnou křivdu, která nad tebou již ztratila svou moc. Buď proto k sobě i k ostatním laskavý, soucitný a trpělivý. Dovol tíze křivdy, aby přes tebe přešla jako mraky nad krajinou — a nech ji odejít.